Historie

Historie i kultura španělského území je velmi bohatá. První obyvatelé se zde vyskytli již ve 12. tisíciletí před naším letopočtem. Ze stejné doby pravděpodobně pocházejí i velmi známé obrázky z jeskyně Altamira na kantaberském pobřeží. Území, jež bylo osídleno a přistěhovalými Kelty se v 1. století před naším letopočtem ocitlo pod nadvládou Římanů. Ve 3. století se ve Španělsku objevilo křesťanství. V pátém století na toto území přibyli Vizigóti (germánský kmen, který původně sídlil v oblasti jižní Ukrajiny a odkud byl vytlačen Huny). Ti byli roku 711 vyhnáni severoafrickými Maury, kteří na téměř 800 let ovládli Iberský poloostrov a vytvořili zde cordóbský kalifát se svébytnou kulturou. Již od 8. století se na severu země formuje odpor proti Arabům, který postupně přerůstá v tzv. reconquistu a stává se nejen bojem o  již jednou ztracené území, ale především bojem náboženským.

V  roce 1492 dosáhl Kryštof Kolumbus území nového kontinentu a tím byl položen základ pro vzestup Španělska na úroveň světové velmoci. Objevitelé přivezli z Ameriky obrovské poklady, zatímco španělská inkvizice v zemi šířila jen hrůzu a smrt. Inkvizice byla zřízena již ve 13. století papežem a měla za úkol potírat kacířství, avšak po vypovězení Židů a Maurů se zaměřila především na obchodníky a intelektuály. Konec španělského výsostného postavení přinesl rok 1588, kdy byla španělská armáda poražena Angličany. Další ránou byla válka o dědictví španělské na počátku 18. století, do níž byla zapojena téměř celá Evropa. Šlo o dědictví po posledním habsburském králi Karlu II. Tato válka vedla k rozdělení Španělska a ke ztrátě mnoha kolonií a osad (např. ztráta Gibraltaru).

Velmi dramatická pro Španělsko byla především první polovina 20. století. Země byla chudá a průmyslově zaostalá. Po I. Světové válce, ve které si Španělsko zachovalo neutralitu podnikli anarchisté a nacionalisté akci proti vládě a byla nastolena vojenská diktatura generála Muiguela Prima de Rivery, král odešel do exilu. V roce 1936 využil situace pravicově smýšlející generál Francisco Franco a Cádizu zorganizoval puč marockých vojáků. Tím začala španělská občanská válka, v níž zahynulo více než 600 tisíc lidí. Franco se nakonec stal hlavou země a to až do roku 1975. V roce 1959 byla založena ETA, což byl původně bojový oddíl proti utlačováním Frankovým režim, avšak postupně se z něj vyvinula separatistická organizace v Baskicku, která bojuje za nezávislost této oblasti. Po smrti generála nastoupil na trůn vnuk někdejšího krále Juan Carlos I., který uskutečnil mnohé reformy, a který stojí v čele státu dodnes. Španělsko je zakládajícím členem Evropské hospodářské a měnové unie.

Co se týče historie samotných Kanárských ostrovů, byly známy již ve starověku, neboť zde přistávali první mořeplavci. Po pádu římské říše však Evropa na Kanárské ostrovy na dalších tisíc let zapomněla. První obyvatelé pravděpodobně ze severní Afriky sem přišli někdy kolem roku 3000 před naším letopočtem. Ve 2. století sem přišli Guančové, jejichž původ ani jazyk nejsou zcela známy, ovšem podle historických záznamů měli světlé vlasy a modré oči. Znovuobjevení ostrovů přinesla plavba Janovana Marcell Lanzarotteho, který zakotvil roku 1312 u nejsevernějšího ostrova z celého souostroví, který dodnes nese jeho jméno. Ostrovy byly obsazovány od roku 1402. Spory mezi Portugalskem a Španělskem vyústily ve smlouvu, na jejímž základě byla provedena výměna území; Španělsko získalo Kanárské ostrovy a Portugalsko Madeiru, Kapverdy a Azory. Poté přišla druhá vlna dobývání území Španěly. Nejdéle odolávalo právě Tenerife a La Palma. Důvodem byla především statečnost místních obyvatel Guančů, ale velké španělské přesile a lepším zbraním se nemohli dlouho bránit. Tenerife bylo dobyto roku 1495.

Přeposlat Tisknout

Další země:
vyberte zemi...
TOPlist